Asentra

Malá bílá kočka,

Fousky, modrá očka,

Ostré zuby, drápy,

Jak ostnaté dráty,

Ta malá bílá kočka,

Ptáčka mi zabila.

S ptáčkem byla ve sváru,

Popadla ho do spárů,

Ukousla mu hlavičku,

Mrtvý byl za chviličku.

Ptáček krásný život měl,

Byť k úzkostem si přivoněl.

Někdy zpíval od svítání,

Jindy chytlo ho vzlykání,

Občas cítil čiré štěstí,

Nebo děsivé předzvěsti.

Panikařil velmi často,

Smálo se mu celé ptactvo,

Že zažíval vlny strachu,

A dusil se v jeho pachu,

V pachu nočních můr a hrůz,

Byť jen slyšel trávu růst.

Malá bílá kočka,

Klidu se nedočká,

Křik ptáčka ji děsně štval,

Tak skončila jeho žal.

Drápy do něj zaryla,

Života ho zbavila.

Teď už ptáček nezpívá,

Moc radosti nezbývá,

I když nosil hrůzy změť,

Těšil mě i jeho zpěv.

Z jeho smutku a radosti,

Zbyla lebka, peří, kosti,

Svých citů jsem pozbyla,

Neb kočka ptáčka zabila.