Můj počátek přišel spolu s počátkem lidí. Odmala jsme vyrůstali společně, já a lidstvo, vyvíjeli se a rostli, bok po boku. Náš vztah byl někdy sourozenecký, jindy milenecký, občas i ambivalentní. Byl naším vším, něčím, co nikdy nemělo být narušeno.
Milovala jsem lidstvo. Sledovala jsem ho, jak se čím dál tím víc natahuje ke hvězdám, jak dospívá, jak se učí. To vše díky mně. Moc dobře jsem věděla, že bez mé práce by se nic takového nedělo. Proto mě těšilo, když si to lidstvo postupně začalo uvědomovat, ačkoliv trvalo dlouho, než na to přišlo. Já ho ale za to neviním, koneckonců bylo příliš rozptýleno tím vším, co jsem mu dala, od nápadů na pěstní klín až po bohy.
Z bohů mělo jeden čas radost nejvíce. Postupně ho ale omrzeli i bohové, a tu si začalo uvědomovat, jak mocnou milenku vlastně drží v náruči. Uvědomilo si totiž, že jediným bohem jsem pro něj já. A tak se mi zcela odevzdalo.
Kdykoliv mu bylo úzko, kdykoliv si nevědělo rady nebo byla jeho práce příliš těžká, položilo si hlavu do mého klína. Tehdy jsem ho se vší něhou hladila po vlasech a tiše mu našeptávala. Kolik radosti jsem mu tím přinesla, kolik myšlenek ode mě získalo. Oh, jak moc mě milovalo v mých eidetických šatech!
Vždy na moment odběhlo, to aby vytvořilo něco nového, něco úžasného, jako jsem já sama. Malovalo mé portréty, tesalo mou podobniznu do skály, popisovalo mou maličkost v próze i poezii. Uplétalo z tónů líbeznou melodii, která ho hladila po duši, a napodobovalo mou fantastickou róbu. Díky jeho umění jsem se stala tou nejkrásnější věcí na celém světě - lidskou představivostí.
To všechno ale jen bývalo. Už nikdy nezažijeme naše společné chvíle, protože zde, na bitevním poli, umírá zcela poslední člověk, poslední v celém širém světě. A lidská představivost s ním.
_____________________
Další slohová práce, tentokrát do olympiády z českého jazyka. Spolu s testem mi pomohla vyhrát školní kolo, takže pravděpodobně tak špatná nebyla. Uvidíme, jak dopadlo okresní. ^^;
Žádné komentáře:
Okomentovat