Modrovláska

Malý bezcenný spontánní proud myšlenek od Soluse, chlapce času. Dlouho jsem nepsala nic z pohledu postav, proto prosím omluvte tento náhlý výjev.

____________________________________________________________

Usmála se.

Po dlouhé době se usmála. Ne na všechny. Ne na své přátele. Jen na mě. Věnovala mi ten nejkouzelnější úsměv, jaký jen mohla. Nebyl smutný, nebyl nijak hraný. Byl tak čistý a upřímný, jako ona sama. Naplňoval mě úžas. Byla tak nádherná.

A tak šťastná.

Ano, konečně šťastná. Poslední dobou to neměla lehké. Nikdo z nás to neměl lehké. Ale ona na tom byla nejhůř. Ztratila svou matku, a s ní i veškerou svou jistotu. Věděla, že teď, po smrti královny, přebírá veškerou zodpovědnost ona. Ale nevěřila si. Nevěřila, že bude mít tu sílu něco dokázat. Nevěřila, že by byla stejně úspěšná, jako svá matka. Celý život kráčela v jejím stínu, v jejích stopách. A teď zmizely. Nic ji už nechránilo před světlem okolního světa. Cítila se tak sama...

Ale já tu byl s ní.

Dodával jsem jí sílu, dodával jsem jí tu všechnu jistotu, kterou v sobě neměla. Věřil jsem jí víc, než věřila v s sebe samou. Protože jsem ji miloval, a má potřeba ji chránit byla stále silnější. Potřebovali jsme se navzájem, vyžadovali jsme existenci toho druhého.

A právě díky tomu všemu se usmívala. Neboť věděla, že ji miluji, že má ve mně oporu. A že i když všechna světla zhasla, já s ní zůstal v té tmě a držel ji v náruči.

Zavřela oči. Ten úsměv jí ale stále zůstával na tváři, a vypadalo to, že se jen tak nevytratí. Ponořil jsem se do té euforie štěstí a přivinul si ji blíž k sobě. Chtěl jsem jí poskytnout ten pocit bezpečí, uklidnit ji, že všechno bude zase dobré. A to se mi povedlo. Sledoval jsem, jak se ke mně přitulila. Všímal si všech rysů v její líbezné tváři. Byla tak nevinná a bezbranná. Začala pravidelně oddechovat. Poznal jsem, že usnula. Začal jsem ji něžně hladit po modrých vlasech. ,,Miluji tě," zašeptal jsem do utichajícího pokoje, ale to už neslyšela. Čas se zastavíl.

Byla to první noc, kdy ji nepronásledovaly noční můry. Kdy klidně spala až do rána. Protože mé objetí a teplo ji chránilo před vším zlým. Přesně tak, jak jsem si to vždy přál. Jak jsem si přál chránit svou malou modrovlásku.

____________________________________________________________

~ Pokračování, nebo spíše zjištění, že Solus je se svými dedukcemi úplně mimo: Vlny slz ~