Recenze na hru The Frostrune

Také ležíte v posteli s chřipkou a nevíte, do čeho píchnout? Cítíte se jako mražený losůsek kdykoliv opustíte dveře vašeho domu? V tom případě rozhodně oceníte tuto skvělou hru, jež je tématicky vhodná pro současné počasí.

The Frostrune je dobrodružná "point and go" hra, odehrávající se v desátém století našeho letopočtu. Kolem norských břehů pluje vikingská loď, která však záhy ztroskotá v bouři. Jediným přeživším z celé lodi je Liv, třináctiletá holčička, za kterou hrajete v pohledu první osoby. Liv se ocitne u opuštěné vesnice. Kam všichni zmizeli? Co se tu stalo? A proč i v letním vánku pociťuje ostrý mráz?

Hra má dokonalý příběh, jež je historicky korektně zasazen. Rozhodně si přijdou na své všichni fanoušci vikingů i fantasy příběhů. Kdo dává pozor, může se naučit něco nového o vikingské mytologii a runách, což na hře velmi oceňuji. Vše na sebe plynule navazuje a dává smysl, ačkoliv se zezačátku nevyřeší všechny záhady a nějakou dobu trvá, než na vše naleznete odpovědi. Pokud se zaseknete na mrtvém bodě a nemůžete se dovtípit, jak pokračovat, přijdou vám vhod nápovědy v menu, odemykající se při dosažení určitých částí. Celé hraní obohacují zajímavé hádanky a skládačky, které nejsou ani obtížné, ani příliš snadné, prostě tak akorát pro spestření herních okamžiků.

Je třeba také zmínit grafiku, neboť si myslím, že to je právě aspekt, který přiměl mnoho lidí ke stažení této hry. Každá lokalita je unikátním výsledkem úžasné umělecké práce Reného Aignera. Skvělým doprovodem jsou i zvuky, dodávajíc hře tu pravou atmosféru. Dle mého názoru nemůže být technické zpracování lepší, už teď je perfektní.

Co mne také zcela ohromilo, je norština. Při hraní jsem byla přímo unesena tímto nádherným jazykem a nutila ducha u vodopádu stále dokola a dokola opakovat své fráze. Dodává to hře své nezaměnitelné kouzlo.

Skutečně mě nenapadá nic, co bych Frostruně mohla vytknout. Snad jen délku hraní - hra je omezená svým koncem, takže když ji dohrajete až do konce, nemůžete už dělat nic jiného, jen ji spustit zase od začátku. Snad se jednoho dne dočkám pokračování, jak je lehce naznačeno na konci. Nezbývá mi nic jiného než doufat. A vyhýbat se mrazu.