Nad jeho hlavou
droelly šumí.
Naději malou
oblaka tlumí.
Tlumí ji mraky
bouřkové, temné.
Přes ty rozpaky
on zapomene,
že se zavázal
ze všech sil chránit.
Teď však umíral,
neschopen bránit
své sny a touhy,
smysl života.
Zůstal jen pouhý
strach a samota.
Samotou trpěl,
měl ji ve jménu
a vzepřít se chtěl
údělu svému.
On nevěřil však
že osud změní.
Tak bez víry pad
do tmy bez snění.
Už se nevznášel
na křídlech štěstí.
Život nesnášel,
neb jej zlým zvěstí.
Prokletí jména,
v tohle on věřil;
značka vpálená,
vždyť pro nic nežil.
Jen samota mu
byla souzena,
rodina ze snu
navždy ztracena.
Kéž by tak věděl,
že název osud
řídit neuměl.
V to všem byl jen blud.
Snad lepším mohl
jeho život být,
kdyby pomohl
Sám a sobě žít.
Solem se zrodil
a Solem zemřel.
Světem jen bloudil,
bez jejich světel.
Žádné komentáře:
Okomentovat