Dlouho jsem tuto knihu odkládala. Dlouho jsem ji četla, neboť jsem trpěla nedostatkem času kvůli škole. A teď jsem dlouho odkládala i tuto recenzi, protože se mi do ní zkrátka a dobře nechtělo. Sláva Ferus, královně Lenosti a Utrpení!
Ale teď k tématu - rozhodla jsem se s vámi podělit o názor na tuto úžasnou knihu a pokusit se o nějakou seriózní recenzi. Poslední jsem psala před čtyřmi roky do čtenářského deníku, tudíž těžko říct, zda tento článek bude mít všechny body, jaké má správně mít.
Příběh se odehrává v Evropě v roce 2454. Země je přelidněná, protože nikdo neumírá. Lidé vynalezli lék na smrtelnost. Všichni mají právo na věčný život, ale pouze pod jednou podmínkou: nesmí přivést na svět další děti. Pakliže tak učiní, musejí se pro své potomky vzdát vlastního života; nechat si vpíchnout akcelerátor, který je během nadcházejících deseti let zestárne a zabije.
Jan Nachtigall, člen Nesmrtelných, se živí hledáním nezákonných dětí, které pak umisťuje do internátů. Tyto internáty slouží jako výcvik pro takovéto lidi, nutí je se zřeknout svých vlastních rodičů a takřka jim dělá ze života peklo. Utrpení nelze uniknout. Z dětí vycvičí silné muže a ženy, jež slouží Falanze. Jana ale i nadále pronásledují strašlivé noční můry, každou noc se ve snech vrací do internátu a stále dokola prožívá hrůzy z jeho dětství.
Jednoho dne však do jeho života vstoupí změna. Jeho nadřízený ho povolá najít teroristu ze Strany života, bojující proti Nesmrtelným. Když jej Jan konečně dopadne, jeho život se převrátí naruby a už nikdy se nevrátí do starých kolejí. Spatří svět ze zcela jiného pohledu. Musí si ujasnit, kam směřuje a pro co je třeba bojovat.
Ačkoliv to tak možná nevypadá, celá kniha je hodně založená na citech. Aspoň ty moje kompletně zničila. Její dočtení mě rozbrečelo a přinutilo k dlouhým úvahám. Zanechalo to ve mně něco zvláštního, odlišného od obyčejné knihy. Nedokážu tenhle pocit pojmenovat. Jedno však vím jistě; poskytlo mi to neopakovatelný zážitek, který ráda doporučím i ostatním.
Jediné, co bych snad vytkla, je přeskakování v čase. Jan často vzpomíná na internát, klidně i uprostřed děje, což čtenáře může zpočátku hodně zmást. Po nějaké době si však zvyknete, vše začne do sebe zapadat a dávat větší smysl.
Zpočátku může vyprávění působit nudně, ale když objevíte jeho půvab, přinutí vás přemýšlet a vnímat i ty nejmenší detaily. A to je dle mého názoru na knížkách tak úžasné.
Žádné komentáře:
Okomentovat