Jarní světlo

Ven mne vždy na jaře

láká vůně květů,

když otevřeš dveře

spatříš mnoho světů.

Květy rudých růží,

rozkoš sladkých barev,

schovají se do skrýší

do kukel a larev.

Pak vyklube se motýl,

nádherný to tvor,

křídla jako z lodních flotil

míří do šedých hor.

Tam probudí Gaiu,

matku čisté přírody.

Kde já svůj klid najdu?
Snad na břehu u vody?

Ta zpěněná hladina

připomíná její oči.

Kam zmizela má rodina?
Do temných roušek noci?

V každém jarním kvítku

vidím svoji matku.

Držím květin snítku,

již chystám se k sňatku.

Naposledy tudy kráčím,

tam, k jejímu hrobu,

ve světle si prsty smáčím,

s mým milým po boku.

Omlouvám se za mou neaktivitu, ale nemám motivaci, chuť ani náladu na psaní. Takže, tady máte nějakou básničku, kterou jsme měli psát ve škole na téma jaro. Je o Elvenel, protože mě nic lepšího nenapadlo. Učitelka mi vytkla, že všechno píšu temné ._.