úterý 18. července 2017

It's time for memes

Z pohledu Alexandry

Milý deníčku!

Víš, že začíná další skvělý den, když hned po ránu ucítíš tu nádhernou, velmi lákavou vůni palačinek. Ale ty jsi jen papírový deník, takže necítíš nic. Whatever. Vážně jsem měla Singi moc ráda. Nejen že ke mně byla vždy moc milá a obětavá, ať už šlo o cokoliv, ale dělala vážně popiči palačinky, jaké nikdo jiný nedokázal. Singi byla naše palačinková víla.

Chtěla jsem se přitulit k Elizabeth, ale ona mě předběhla a stále spící zabořila obličej mezi moje kozy. Asi nějakej přirozenej lesbickej reflex nebo nevim. Vlastně ani nemusí být lesbickej. Věřím, že naprosto každý, nehledě na jeho orientaci, má hluboko v sobě zakódovanou lásku k prsům. Kdo by nemiloval tyhle hřejivé antistresové balónky, které v nás vzbuzují pocit bezpečí?

Well, čekala jsem, že tohle bude nějaké seriózní vyprávění, když už mě Solus dokopal ke psaní vlastního deníčku. Ale nikdy jsem si žádný deníček nepsala. Ohohó, tohle je moje poprvé! Wink wink. Jsem fakt ráda, že nejsem postavou v nějaké divné knize. Protože moje stvořitelka by byla fakt weirdo. Nebo možná takovou postavou jsem a teď narážím hlavou do čtvrté zdi. Kdo ví.

Kde jsem to byla. Ah, Elizabethin obličej mezi dvěma rajskými kopečky! Rozhodně mi to nevadilo. Přitiskla jsem si ji k sobě do náruče a přejížděla jí prsty po zádech, zkoumala její hladkou kůži a jen tak si vegetila, zatímco spinkala. Když spala, byla nejroztomilejší. Vždycky sama od sebe šla za zdrojem tepla, však to znáte, jako když vám malá koťátka lezou do výstřihu, protože tam jim nekloužou pacičky, mají velký rozhled a taky se jim dostává více pozornosti než obvykle (pokud to u koťátek jde).

Jenže čím déle jsme tam tak ležely, tím větší jsem měla hlad. Jako když hrajete simíky a bar hladu se dostane na červenou barvičku. Abych tedy neumřela hladem a nepřišel smrťák, se kterým by si ostatní sim-lunariané povídali, pokusila jsem se opatrně vstát, abych svou malou princeznu neprobudila. Ta mě však ze spaní chytila o to pevněji a přitiskla si celé mé tělo k tomu svému. Kdybych byla kluk, dostala bych instant boner. Ale protože jsem nebyla, nemusela jsem se bát, že bych jí svým stojákem propíchla břicho. Takhle jsem maximálně tak navlhčila prostěradlo. To bylo ok.

Polaskala jsem ji ve vlasech a na krku, tam to měla nejradši. Zajímalo by mě, jak to dělají upíři, kteří chodí s člověkem a nechtějí ho zabít. Jsem fakt ráda, že nejsem upír. Na druhou stranu bych se stala nějakou nejvíc cool postavou v Twillight a třeba by ty knížky nebyly takový bullshit. Jo, dejte Alex do knížky, promění vám ji v nejlepší celer.

Konečně jsem se vymanila z jejího kozatého sevření. Bylo cute, když se naše prsíčka tulila k sobě. Shipuju naše prsíčka, jsou cute. Hlad byl ale silnější než citové pouto k těmto přírodním zásobníkům mléka a tak jsem s námahou vstala, oblékla si aspoň kalhotky s tričkem a vyrazila vstříc té omamné, sladké vůni palačinek. Jak šukézní.

Přemýšlím, jak seriózně a umělecky popsat pojídání palačinek, ale vzhledem k tomu, že celé tohle psaní je jedno velké meme, asi ti bude muset stačit, že jsem si celou palačinku namazala nutellou, srolovala a pak strčila do pusy. Bylo to tak intenzivní, až si většina lidí u stolu myslela, že ji blowjobuju. Ale já jen měla šílený hlad a pusu tak velkou, že bych s ní mohla žrát sušenky Mila na šířku.

Tohle psaní je fakt vyčerpávající. Nechápu, proč si Solus myslel, že by nás vedení si svého deníčku mohlo dovést ke svému vlastnímu vnitřnímu prozření. Ze svého vnitřního já jsem pochopila možná tak to, že bych už nikdy psát neměla. A to jsem ani nemusela zacházet moc hluboko. Naopak si připadám jako ještě větší idiot. Jako kdyby nějaké náctileté holce začalo jebat a tak své dost divné myšlenky sepsala do nějakého krátkého článku a vydávala to za myšlenky své vymyšlené postavy, aby to nevypadalo tak divně. Takže odteď je tohle deníček Laury Rollinsové, kterou lidi nesnáší, když ji sledují, jak se kutálí kolem nich. Ráda myslí na prsa a palačinky, jen těžko říct, v jakém pořadí.

Myslím, že tady to můžu ukončit. Děkuji ti, deníčku, za poskytnutí svých čistých stran, na které jsem si tímto vylila své teploučké duhové srdíčko. Bylo to naprosto useless. Ale it ok, i tried my best.

Meme s tebou, bratře deníčku.

👌👌👌

Žádné komentáře:

Okomentovat